O tangu

Předně je třeba říci, že „originální argentinské tango“ není tím tangem, které většina lidí zná ze soutěží sportovního tance. Tam jde o tango standardní, vyvinuté pro soutěžní vystoupení. Jeho kroky a figury jsou přesně standardizovány a v paměti utkví především nezvykle prudké pohyby hlavy.

Argentinské tango vychází z jiného životního stylu. Vedle tance nese v sobě nejen svou typickou hudbu a poezii, ale i jiný vztah k partnerovi, než jsme ze standardních tanců zvyklí. Ponecháme-li stranou jevištní, choreografovanou formu, pak jde o tanec veskrze improvizovaný, při němž se partneři zpravidla po čtyřech tancích střídají.

Netančí se do prostoru – pro galerie, tančí se dovnitř páru. Pro tanec není zapotřebí mnoho místa, to důležité se totiž děje uvnitř – tanečníci se prvořadě snaží dosáhnout souladu s hudbou a spolu navzájem. Často se orientují spíše na melodii než na rytmus. Dalo by se říci, že je to způsob a možnost intimního rozhovoru pohybem na téma dané hudbou.

Pro velkou část tančících je tango možností, jak se na čas vyprostit z vleku všedních a neustálých nutností – možností zastavit čas a dát volnost své touze po harmonii a splynutí v kruhu duší, spřízněných fenoménem zvaným argentinské tango.